Pokračovala ve čtení. Kollberg seděl chvíli zticha, snad deset minut, snad čtvrt hodiny, a nespouštěl z ní oči.
"Co tak koukáš?" řekl. Ještě pořád nevzhlédla od čtení, ale tentokrát se jí do hlasu vkradlo cosi, co v něm předtím nebylo.
Kollberg mlčel. Ještě víc se pohroužila do čtení. Byla o čtrnáct let mladší než on, nedávno jí bylo devětadvacet, a jemu vždycky připadala velice krásná. Nakonec řekl:
"Gun."
Poprvé od chvíle, kdy vstoupil do bytu, se na něho podívala.
Sotva znatelně se usmívala a na okamžik se jí zaleskly oči.
"Co je?"
"Nevstala bys?"
Ohnula horní pravý roh rozečtené stránky, sklapla knihu a položila jí na boční opěradlo. Vstala a zůstala před křeslem stát s rukama volně svěšenýma a s bosýma nohama daleko od sebe. Dívala se mu soustředěně do obličeje.
"To se mi nelíbí," řekl.
"Já?"
"Ne. Dělat v knihách oslí uši."
"To je moje kniha. Koupila jsem si ji za vlastní peníze."
"Svlékni se," řekl.
Zvedla pravou ruku ke krku a pomalu si rozepínala knoflíky, jeden po druhém. Aniž z něho spustila pohled, rozevřela svůj tenký župan a ten spadl za ní na zem.
"Otoč se."